AvA.blink-182.cz Plus44.blink-182.cz Box Car Racer Praha 2012 FaceBook AvA-Plus44.com & blink-182.cz Distro.cz Odkazy
Nick:
Heslo:

Registrace
Zapomenuté heslo
Registrováno 251 Blinkáčů
.:Anketa:.
Budete i nadále poslouchat Angels & Airwaves?
  Tom u mě tak klesnul, že ne! (26)
 
  Tom mě sice naštval, ale budu. (194)
 
  Nejdřív to musím vstřebat a pak uvidím. (27)
 
  Rozhodně ano! (123)
 
  Ne, nikdy jsem je neposlouchal. (168)
 


Celkem hlasovalo: 538
(archiv)
.:Vzkazy:.
\r\n
.:Komentáře:.
 » (Redakce, 7.11.16)

 » viete mi povedat, ci tie
jeho knihy budu ...
(valter, 6.11.16)


 » (Důša, 6.11.16)

 » (LIBas, 21.8.16)

 » Album California je
naslapena,pro me za ...
(papuc, 28.6.16)


.:FaceBook:.
.:Počítadlo:.
Přidej se k nám na FaceBooku! Přispěj nám na provoz webu Změň si vzhled blink-182.cz
06.09.2014 v 11:45 (zedzetzed), 3282x přečteno
S jejich obřími vystoupeními v Readingu a Leedsu zakončili blink-182 léto. Otázka za milion dolarů, kterou teď blink-182 dostávají, zní: „Co bude dál?“. Matt Allen tímto vítá 3 člennou formaci, aby zjistil odpověď nad těžce vydřenou festivalovou zmrzlinou.


Začátkem letošního roku se v Los Angeles u večeře sešli Travis Barker a Tom DeLonge z blink-182. Šlo hlavně o to „zapařit, bavit se, mluvit“ v uvolněné náladě. Přes to, že dvojice – spolu s basákem Markem Hoppusem – je vnímána jako základ největší pop-punkové kapely na světě, byla zde spousta dalších témat k rozhovoru: děti, kytaristův nový dům na pobřeží San Diega a Markův náhlý návrat zpět z Londýna do své rodné Kalifornie.

Po chvilce se najednou znenadání ozvalo: „Tom prej: 'Nepamatuju si, že bysme někdy večeřeli spolu,'“ říká Travis, bubeník blink, při našem setkání s kapelou v Londýně v předvečer jejich vystoupení v Readingu a Leedsu, které byly minulý víkend. „Mark přijel už o měsíc dřív, ale protože byl nějakou dobu v LA, tak jsme se my sešli a trochu se pobavili. Ale tím my myslím jenom Toma a mě…to se za celou existenci naší kapely nikdy nestalo – nikdy. Bylo fajn vidět, že můžeme povečeřet a všechno je v pohodě. Byla to sranda.“

Takováto disharmonie panovala v jedné z nejvlivnějších kapel. Více než šest studiových alb a 22 let za sebou, kapela, kterou jmenuje jako vzor každý od You Me At Six po 5 Seconds of Summer se nikdy nezastavila; úspěšná alba, obrovské singly a neukáznění headlineři festivalů na straně jedné; pády, dlouhé rozepře a pečlivě spravované příměří na straně druhé. Jinými slovy, žádná nuda.

„Ale přemýšlet o tom takhle,“ říká Mark, vysvětlujíce tak vzestupy a pády blink. „Když si to vezmete, tak přátelé, které jste měli, když jste právě končili střední a zrovna šli na vejšku – s kolika jste přátelé i o 22 let později? S kolika z nich jste v byznysu 22 let? To je věc, kterou moc lidí nepochopí.“

„Po tom všem čím jsme si prošli, vejšky, první zaměstnání, první domy, pravý zamilování, pak svatby, děti…jsme pořád tři týpci, který baví spolu hrát,“ usmívá se. „Takhle to prostě je.“

Dobrou zprávou je, že atmosféra v blink je uvolněná. Úspěch nacházející se v nahrávce Neighborhoods (2011) ukázal, že trojice může stále dobře fungovat i pod vysokým tlakem tvůrčího prostředí, právě kvůli kterému se před několika lety rozpadla. V těchto dnech je nálada opravdu skvělá. Když se začátkem srpna trio setkalo v Londýně kvůli koncertu v Brixton Academy, Mark dokonce přinesl pro každého hrnce domácího medu („Mám doma dva úly.“). Rozhodně to ale neznamená, že by kapela nějak dospívala. Sprosté vtípky, kterými je zaplavena jejich raná tvorba, ještě zdaleka nevymizely.

„Dalo by se to možná prodávat jako lubrikant, nebo tak něco,“ smál se Tom. „Není to pořádný jídlo, pokuds' to olízl z přirození…“

blink-182 kerrang

Přes všechno vtipkování, toto období je v barvité historii blink-182 trochu tiché. Je to již tři roky od vydání alba Neighborhoods; pět od jejich triumfálního comeback turné. Dalším krokem je tedy nahrát něco nového, stavět na harmonii vytvořené při tvoření Neighborhoods a EP financovaného z vlastních kapes Dogs Eating Dogs z roku 2012 – prvního kapelního projektu, který byl ušetřen hrůzných spárů vydavatelských smluv.

„Chtěli jsme se prostě jenom bavit,“ říká Mark. „Tom mi zavolal na konci října [2012] a řekl: „Pojďme nahrát na Vánoce EP.“. „Nemuseli jsme se nikoho ptát, ani čekat na žádný svolení. Přiletěl jsem, zavřeli jsme se do našich studií, pracovali jsme dva týdny a měli hotových pět písniček. Bylo to v pohodě. A bylo to snadný.“

Dokonce i Travisovo nechuť k létání – pochopitelná fobie vzhledem k jeho havárii letadla, která vzala život čtyřem dalším v roce 2008 – byla brána s pochopením, které vytvořilo jejich pevné přátelství. Když byla v loňském roce kapela požádána, aby zahrála na Soundwave festivalu v Austrálii, bylo nemožné, aby bubeník absolvoval cestu lodí (v těchto dnech jeho preferovaný druh dopravy). Koncert proběhl bez Travise, který byl zastupován Brooksem Wakermanem bubeníkem legendární punkové kapely Bad Religion (pocházející také z Kalifornie), bez jakékoli záště či nepřátelské atmosféry.

„Mluvili jsme o tom,“ říká Travis. „Mám problém s lítáním kvůli mý minulosti a bez letadla prostě nemůžete na některých místech hrát, takže bylo jasný, že tam nebudu. Kluci mi na to řekli: 'Budeš v pohodě, když vezmeme jinýho bubeníka?' A já na to: 'Jo, nemám s tím problém.' Šance, že bych letěl, byla velmi malá…“ Velmi malá, říkáš? „Velmi malá, spíš nulová. Dokonce ještě před tímhle turné (zhruba před měsícem) jsem mým dětem navrhoval, když jsem s nima trávil čas: 'Co kdybychom do Evropy letěli?' Syn byl vcelku pro, ale moje dcera mi řekla 'Ani náhodou!'. No, a příští tejden hned čtyři letadla havarovaly. Tak jsem si pomyslel: 'Víš co? To je znamení', popluju radši lodí kamkoliv.“

A teď k té otázce za milion dolarů – té, kterou si fanoušci pokládali po celý rok: kdy bude další deska blink-182? V posledních měsících se objevily kapelní příspěvky na Instagramu, škádlící náznaky a dokonce i fotografie pořízené ve studiích, i když se jejich sedmé studiové album ještě nezačalo ani rýsovat, a to navzdory skutečnosti, že doba mezi touto novou deskou a jejich návratem v roce 2009 je stejně dlouhá jako ta „nejasná pauza“ z roku 2005, o které se mnozí domnívali, že nakonec bude trvalá. Tak co se děje?

„Když jsme se vrátili domů z posledního evropského turné [v roce 2012], Tom se na nahrávání moc necítil,“ říká Travis. „Tak to bylo až do těhle zkoušek, kdy nám řekl: 'Teď bych chtěl nahrávat.'. „V blink máme spoustu věcí, který děláme individuálně, a ty nás zaměstnávaj a dělaj nás šťastnýma. Konec konců, všichni jsme muzikanti a milujeme hudbu. Nikdy nechceš někoho do něčeho nutit."

„Cítím se hrozně kvůli fanouškům, protože jsme řekli už tak rok, dva zpátky, že budeme nahrávat. Ale nemůžeme to uspěchat. Rád hraju s Markem a Tomem, rád hraju s blink a když máme rezervovaný koncerty, nebo dostanu e-mail ve kterým se píše: 'Dneska jdeme do studia.', tak je to parádní pocit. Mám úsměv na tváři a jsem připravenej. Do tý doby, život je příliš krátkej, na to aby se člověk strachoval.“
 

tom delonge prague 2014Takže, co můžeme očekávat na příští desce blink-182?

Mark: „To je těžký takhle říct. Všichni přicházíme s různýma dovednostma a vlivama. Tom je spíš do velký, dynamický, stadionový, až hymnový hudby. Já jsem spíš na čistý kytary; chytlavý, houpavý, krátký songy. Travis je pro všechno – nikdy nevíš, s čím zas přijde.“

Travis: „Za poslední dva měsíce jsme spolu s Timem Armstrongem [frontman Rancid] a Flea [basák Red Hot Chili Peppers] jammovali na reggae. Je to úžasný. Sejdeme se každej pátek na šest hodin, je to prostě fakt zábava. Je tam tolik různých věcí k vymejšlení. Asi to nebude tak velký jako blink, nebo to ani nebude to, co to původně mělo bejt…ale teď je to takhle.“

Mark: „Pokud bych něco fakt chtěl, tak by to byla víc agresivní a víc kytarová deska, ale zároveň pořád hodně experimentální a chytlavá. Nikdy nevíš, jak to bude, protože jakmile jdeš do studia, stane se během toho spoustu různých věcí. Jak jednou řekl Eisenhower [bývalý Prezident USA]: 'Můžete si vytvořit plán, jít do války, ale jakmile jdete do boje, všechno je jinak.'“

Nechceš tím říct, že nahrávat s blink jako jít do války, že ne?

Mark: „Někdy jo. Necítím se teda jako kdybych fakt šel do války, ale v každým našem songu, kterej je podle mě fakt dobrej, tam trochu nějaká bitva cítit je. Tady je ta prapůvodní myšlenka – tady to, co k ní přidává Tom – tady zase to, co dávám já – a támhle to, čím přispívá Travis. Pak se to všechno smíchá a přetváří. Takže, to neznamená, že bysme fakt bojovali ve studiu, ale je tam určitá transformace, která probíhá, když vymejšlíme nový věci. Zvlášť, když jsme všichni v jedný místnosti. To je pak hodně zajímavý…to je to, co dělá ty písničky fakt dobrý.“

Máte už něco napsáno?

Tom: „To záleží na tom, co myslíš tím „napsáno“. Píšu pořád, ale nepíšu kompletní věci, protože blink to takhle nedělaj. Přijdu do zkušebny a řeknu: 'Fajn, mám fakt super riff, kterej se nese v duchu tohohle a tohohle a pokud si myslíte, že tenhle song, je něco, na čem chcem právě teď dělat, tak tady to je.' No, a pak už víte, jestli se z toho má stát písnička. Myslím, že tohle je to, co kapela potřebuje. Kapela musí mít část, která je předem navrhnutá, část která je zcela přirozeně a nenásilně stvořená společnými silami až v určitej moment, a pak části, který nám všem připomínají, co jsme byli a co jsme dělali. Travis tráví 90 procent svýho času v úplně jiný hudební kategorii než my, a to my potřebujeme. Na Dogs Eating Dogs nám třeba rapoval v Pretty Little Girl Yelawolf [raper]. Není to můj oblíbenej styl, ale tohle bylo hlavně o ztvárnění Travisova světa, a myslím, že tohle kapela musí mít. Existuje spousta věcí, který tvoří tuhle kapelu tím, čím je dnes….je to důležitý.“

Velká část alba Neighborhoods byla nahrána stylem, že jste si e-mailem posílali navzájem písničky – Jaký je plán tentokrát?

Travis: „Z velký části Neighborhoods jde cítit, že jsme to dělali přes e-maily. Kromě songů jako třeba Up All Night – ten jsme udělali hned ve studiu, když jsem se ještě hojil [z havárie letadla]. Řekl jsem klukům, že tam s nima můžu bejt, a že jsem už zdravej, ale ve skutečnost jsem měl pořád strupy a nebyl jsem v pohodě. Chtěl jsem tam bejt. Napsali jsme ho fakt rychle, bylo to super. Doufám, že na tohle album budeme společně v jedný místnosti. To je můj cíl…“

Mark: „Deska Neighborhoods byla dobrá v tom, že jsme mohli bejt každej ve svým pohodlí a posílat si navzájem věci. Ale ty nejlepší věci, který jsou na Neighborhoods, byly stvořený během těch pěti dnů, kdy jsme byli všichni společně ve studiu.“

Bylo to frustrující spolupracovat na tak velkou vzdálenost?

Tom: „Není to ten nejlepší způsob. V tý době to bylo fajn…“

Mark: „V tý době to fungovalo. Byl to dobrej způsob, jak se ponořit zpátky do blink-182 a nebojovat ve studiu. Mohli jsme tak pořád respektovat jeden druhýho a přitom z toho dostat to, co jsme chtěli mít na albu. Nemyslím si, že na tý desce jsou slyšet nějaký ústupky. Zrovna nedávno jsem jí poslouchal a jsem na ní opravdu hrdý. Určitě si ale myslím, že ten proces toho nahrávání byl nejlepší, když jsme zrovna byli všichni pohromadě. Mám rád ty písničky, který jsme nebyli nucený psát společně v jedný místnosti, ale když tak zavzpomínám, tak ty dobrý vzpomínky jsou hlavně na to, jak jsme do toho řezali ve studiu.“

Neztratili jste během tohohle procesu vaši soudržnost?

Mark: „Nemyslím si, že bysme nějak ztratili soudržnost – prostě jsem jenom cítil, jak blink-182 všichni zbytečně brzo nadšeně vítaj. Je to těžký ztratit tak velkou část vašeho já [během pauzy] a tý idey kdo vlastně jste. Vždycky o sobě přemejšlím jako o „Markovi z blink-182“, a nemít to bylo fakt divný – ve špatným i dobrým slova smyslu. Staly se věci, který byly dobrý, ale zároveň jsem zažíval opravdu hrozný časy. Takže zpátky k blink-182, myslím, že byl každej nadšenej, ale zároveň trochu obezřetnej. Všichni byli jakože: 'Jasně, fakt do toho chci jít, ale nebude to pak zas stát za nic? Bude to v pohodě?' Měli jsme svoje spory a hádky a tak, ale myslím, že jsme všichni stvořený pro blink a tam jsme šťastný.“

Takže to byl takový obnovující proces?

Tom: „S Neighborhoods jsme chtěli udělat skvělý album, ale taky se ujistit, že to funguje, a blink se můžou dát zase dohromady. Nebylo to tak, že jsme museli udělat nejlepší desku našeho života, bylo to tak, že jsme se museli nejdřív ujistit, že kapela může pokračovat a mohli jsme znovu pracovat všichni dohromady.“

Byl tam nějaký moment, kdy jste si pomysleli, že další album blink už nenatočíte?

Tom: „Nikdy jsem takovej nepocítil.“

Mark: „Ne. Nebo takhle, měli jsme svý spory a hádky, kde jsme si šli vzájemně po krku…“

Na posledním turné?

Mark: „Ne, od tý doby, ale to je prostě jenom součást toho, když hraješ v kapele. Nemyslím si, že by si někdo z nás někdy opravdu myslel, že se tohle album nikdy nenatočí.“


Život Toma DeLonga v poslední době vypadá opravdu slunečně. 38 let, vlajkonoš punku a otec rodiny. Teď má novýblink-182 2014 dům na pobřeží, kde může brát děti surfovat. A navíc, blink-182 se zdají být opět na vzestupu. Šťastná nálada je tedy na svém místě.

„Na budoucnost se fakt těším,“ usmívá se. „Fakt moc těším. Četl jsem teď takovou věc o numerologii [studie o „zvláštních“ vztazích mezi čísly a událostmi] a definici osob. Podle toho, ta osobnost, kterou bych chtěl bejt, přichází mezi 35 a 45 lety, takže se teď snažím najít pohodlný místo, kde bych mohl dělat aktivity navíc, který se dostanou do cesty tomu, co blink-182 musej bejt a co jsou.“

Jsou to právě tyto aktivity navíc, které byly pravděpodobně důvodem dočasného pozastavení jakéhokoli nahrávacího procesu. Všichni tři členové blink jsou otci. Mají své vlastní projekty mimo kapelu. Tom se svými vlnivými a experimentálními Angels & Airwaves, Travis se svou drzou, punkovou formací, Transplants, a Mark s novou kapelou Nothing and Nobody. Pak jsou tu také restaurace a módní značky, studia a talk show. Je to docela nabitý rozvrh.

„Když zakládáte kapelu, nemáte nic jinýho než jeden druhýho,“ říká Tom. „Přibližně o dvacet let později už máte svý životy. Takže nejenomže každej člověk jde nějakou svojí strastiplnou cestou, musí ještě najít čas na ostatní. V tom je ten velký rozdíl. Je to trochu těžší, ale ještě pořád to dáváme.“

Aby se to všechno podařilo dát dohromady, musíte komunikovat. Vzhledem ke geografické vzdálenosti, která je oddělovala v několika posledních letech, se zdá až neuvěřitelné, že to spolu vůbec udrželi. Ale pravidelné telefonáty, esemesky a praštěné zprávy vytvořily mezi těmi třemi jakousi pravidelnost.

„S Tomem si posíláme nějaký obrázky, co najdeme na internetu,“ směje se Mark. „Většinou jsou to obrázky zvířat…“

Tom mi ukazuje na svém telefonu obrázek kočky balancující na DJ pultu. „Je to vtipný,“ říká. „Došlo to až do bodu, kdy už si neposíláme jenom nechutný porno s hovnama a krví. Poslat roztomilou kočku, která si hraje na DJ je zábavnější. Takhle jsme se posunuli o úroveň vejš.“

Zda tyto nově nalezené srandičky budou mít vliv na textovou stránku kapely, je otázka která trápí oba očekávající tábory fanoušků Blink – jeden, který miluje ten drzý a sprostý humor, který je často plný „ptáků“ a vtipů o mámách, a druhý, který tvoří zastánci jejich emocionálně nabitého, hymnového pop-punku. Jak Tom, tak Mark jsou si vědomi tohoto schizofrenního obrazu, kterým se kapela prezentuje.

„Myslím, že lidi ví, že vtipy s ptákama jsou základem všeho,“ říká Tom.

Mark souhlasí. „Absolutní jádro. Minule se mě na tohle někdo ptal, a osobně si myslím, že jsme se vyvinuli po textové stránce jenom proto, že jsme si řekli, že už nebudeme psát songy o tom, jak jsme na střední. Na druhou stranu si pořád zážitky ze střední pamatuju a občas se mi dějou věci, který mě štvou furt stejně jak právě střední, přitom všechno bylo tehdy tak jednoduchý.“

„Jasně, že nebudu psát písničku o tom, jak jsem naštvanej na rodiče, protože teď s nima úplně v pohodě vycházím,“ směje se. „Ale může se klidně objevit song se vzpomínkama na to, jak jsem na ně byl tehdy naštvanej. Pořád mám pocit, že mám toho tolik co sdělit, jenom je to teď o jiných věcech.“

Svět se změnil a zanechal je tu v takovémto stavu. Zdá se, že blink-182 hýří nápady, nadějemi pro harmonickou budoucnost a jsou vyzbrojeni plánem, jak svými kytarami zaplout zpět do závratných výšek, které již prozkoumali před jejich přestávkou v roce 2005.

Nedávno rozcupovali dvakrát po sobě Londýnskou O2 Brixton Academy s playlistem, který čerpal z celé plejády songů z jejich repertoáru, poté dobyli i Reading a Leeds. Teď nás čeká jeden z největších milníků: jejich další album, ať už vyjde kdykoli, by mohlo dodat další nálož festivalových hymen, daleko větších a lepších než cokoliv, co kdy vytvořili předtím.

Tak, a to si žádá oslavnou večeři.

Sedmé studiové album blink-182 je plánováno na příští rok.

Jakej, že je to ten můj plán? („What’s my plan again?” pozn. red.)

S úspěšně odehraným Readingem a Leedsem 2014, Tom DeLonge vysvětluje, co dalšího čeká blink-182…

„Teď, když se Mark vrací do Ameriky, to bude mnohem jednodušší. Myslím, že jsme začali mluvit o nový desce zhruba před pár měsícema. První věc, kterou uděláme, bude, že se sejdeme a budeme psát – pravděpodobně se vždycky jednou za pár tejdnů na celej tejden, nebo jak bude čas, někam zašijeme a začneme psát."

„Jakmile vychytáme různý postupy a nápady, který nás všechny budou inspirovat, tak si pak buď vybereme studio někde v jižní Kalifornii, nebo možná i to místo, kde budeme psát, nevím. Jednou jsme měli k dispozici dům, a to byl fakt masakr.“

„Nevím, jestli nějakej ještě najdeme a zopakujeme to. Neexistuje žádný místo, kde by se nedalo nahrávat. Oba vlastníme studia a studia jsou dneska vcelku mobilní. Nicméně, hlavní je se sejít a psát…“






Komentářů: 2 | RSS |




Komentář ze dne: 08.09.2014 23:40:33     Reagovat
Autor: Centurion     Staň se naším fanouškem na FaceBooku
Notice: Undefined offset: 5 in /home/ftpsite/blink-182.cz/www/view.php on line 289

Titulek:
V tomhle videu "Sportovních okamžiků" na Streamu použili intrumentální verzi písně "Saturday Love" od Angels & Airwaves:
http://www.stream.cz/nejnovejsi/sportovni-okamziky/10003419-nejvetsi-podvod-1987

Komentář ze dne: 09.09.2014 10:03:14     Reagovat
Autor: myso [Blink-182.cz Fan]     Staň se naším fanouškem na FaceBooku
Notice: Undefined offset: 5 in /home/ftpsite/blink-182.cz/www/view.php on line 289

Titulek:
Super rozhovor!

Jméno (přezdívka): 
Titulek: 

[Ochrana proti spamu]
Co je zítra za den? (bez diakritiky): 

(Dnes je sobota/sobota)

    

Design: cross, POET | Kód: phpRS | Všechna práva vyhrazena. © 2006-2013 | Přihlásit se