AvA.blink-182.cz Plus44.blink-182.cz Box Car Racer Praha 2012 FaceBook AvA-Plus44.com & blink-182.cz Distro.cz Odkazy
Nick:
Heslo:

Registrace
Zapomenuté heslo
Registrováno 251 Blinkáčů
.:Anketa:.
Budete i nadále poslouchat Angels & Airwaves?
  Tom u mě tak klesnul, že ne! (26)
 
  Tom mě sice naštval, ale budu. (194)
 
  Nejdřív to musím vstřebat a pak uvidím. (27)
 
  Rozhodně ano! (119)
 
  Ne, nikdy jsem je neposlouchal. (167)
 


Celkem hlasovalo: 533
(archiv)
.:Vzkazy:.
\r\n
.:Komentáře:.
 » (Redakce, 7.11.16)

 » viete mi povedat, ci tie
jeho knihy budu ...
(valter, 6.11.16)


 » (Důša, 6.11.16)

 » (LIBas, 21.8.16)

 » Album California je
naslapena,pro me za ...
(papuc, 28.6.16)


.:FaceBook:.
.:Počítadlo:.
Přidej se k nám na FaceBooku! Přispěj nám na provoz webu Změň si vzhled blink-182.cz
20.01.2015 v 18:30 (El), 1985x přečteno
Od devadesátých let až do dnešní doby nenajdete kapelu, která by ovlivnila teenagery po celém světě tak silně jako Blink 182. Když zrovna nepobíhali nazí ve videoklipu nebo se nepoflakovali s opicí ve filmu Prci, prci, prcičky, psali ty nejlepší songy o důležitých věcech v jejich životech – o přátelství, holkách, opíjení se za rockovým klubem – všechno to bylo až neuvěřitelně dětinské a zároveň neuvěřitelně hluboké.  V roce 2003 ale ukázali svou temnější stránku (za pomoci frontmana skupiny The Cure Roberta Smithe).

Odrostlí pop punkoví nadšenci si v dnešní době ale taky přijdou na své. Blink dostali příležitost, aby si střihli hlavní roli na Reading and Leeds Festivalu, který se konal v srpnu. Zároveň se ale věnovali o něco intimnější show v Brixtonské akademii v Londýně. Esquire se samozřejmě zúčastnil a po tom, co setřásl všechny pogující fanoušky, s nefalšovanou radostí našel i samotnou skupinu – ta už byla ve své klasické náladě. Kytarista Tom DeLonge prohlašuje každou písničku za „umělecké dílo“ (což určitě platí o albu Enema Of The State), bubeník Travis Barker předvádí špičkové sólo a basák Mark Hoppus hraje zrychlenou verzi písničky z roku 2001 „Happy Holidays, You Bastard“. To všechno je kapela, která hraje single z desky Dude Ranch „Dammit“  (v překladu “zatraceně”) a při tom se opírá o hořící nápis „FUCK“.

Ještě před samotnou show jsme se sešli s baskytaristou Markem Hoppusem, abychom probrali věci jako zapomínání textů, dlouho očekávané sedmé album, anebo třeba jaké to je být hvězdou festivalu.

***

Zdá se, že Brixtonská akademie se pomalu stává oblíbeným místem Blink, když přijede do Velké Británie. Co se ti na ní líbí nejvíc?

Miluju tu atmosféru. Je to jako takovej špinavej, propocenej, pivem nasáklej balík. Tohle místo má tolik historie a skvěle se hodí na show, který jsou hlavně o bezprostředním hraní před lidma, předtím, než budeme hrát na Reading and Leeds.

Když jste s Blink hráli v Brixtonu naposledy, použili jste akustické kytary s trochu hlubším zvukem. Máte nějaké starší písničky, které byste chtěli hrát častěji?

Bylo by super hrát „Apple Shampoo“, ale na zpěv je tahle písnička hodně složitá. Navíc je to jedna z těch delších. Když ji srovnáte s našima rychlýma písničkama, je tahle prostě dlouhá. Jako by byla složená z pěti jednotlivých částí.

Po dlouhé době se na vašich koncertech zase objevuje hořící nápis „FUCK“. Jak vůbec vznikl?

Je to jako „vzpomínkový čtvrtek“ na pódiu. Tenhle nápis byl jedním z hlavních bodů našeho světovýho turné v roce 2002. Pamatuju si, jak jsem jel domů z natáčení Také Off Your Pants And Jacket a prostě mě to zničehonic napadlo – co takhle začít show s takovým nápisem, symbolem? Ta představa, odstartovat koncert s obrovským hořícím nápisem „FUCK“, byla tak neuvěřitelně směšná a absurdní, že jsem si říkal, že by to mohla být docela sranda. Tom a Travis měli stejnej názor, tak jsme to prostě udělali.

Na Reading and Leeds budete hlavní kapelou. Letos je to pro Vás už podruhé. Jak děláte, abyste vždycky přinesli něco nového, lepšího?

Je to počtvrté, co vůbec hrajem a zároveň podruhé, co děláme headliny. Tentokrát máme hořící nápis „FUCK“, taky nějakou pyrotechniku, prostě spoustu různých věcí. Myslím, že jsme si s tím hezky pohráli. Najdete tam úplně všechno – od Neighborhoods až po Cheshire Cat. Je to hodně silná sestava a to mají lidi rádi.

Jaká je ta nejlepší rada, co ti kdy kdo dal?

Bylo to na vysoké, v době, kdy se Blink docela slibně vyvíjeli. V pátek jsme měli hrát v San Diegu, o víkendu pak zase v San Diegu a ještě v Los Angeles. Tohle cestování ale začínalo být čím dál delší, a já přestával zvládat školu a zároveň ježdění po koncertech. Navíc jsme si tím skoro nic nevydělali – takových padesát babek za večer – takže je jasný, že jsem se neměl jak uživit. Proto jsem bydlel u mámy. Jednou jsem jí řekl „Kapela se nám začíná docela slibně rozjíždět, ale nevím, co dál se školou,“ a ona mi odpověděla „Do školy se můžeš vrátit kdykoli, ale teď máš jedinečnou šanci být v kapele.“ Ona vlastně může za to, na co jsem se dal a dělám to doteď.

Řekni nám něco o Tvém sólovém projektu Nothing And Nobody.

Na tomhle projektu pracuju společně s Chrisem Holmese (technik kapely Blink-182 a Nine Inch Nails) a asi dalšíma dvěma lidma. Ale víc zatím říct nemůžu. Dokud nebude všechno jistý, nechci nic prozrazovat. Vždycky je strašně divný, když řeknete „Jo, v týhle kapele bude zpívat Eddie Vedder,“ a pak, když je všechno hotový a vy ukážete světu kapelu, kde Eddie nezpívá, všichni se pořád ptají „Co se stalo s Eddie Vedderem?“ Bude to taková směs elektroniky a kytar. Popový, temný a trochu zvláštní.

Když píšete song, co rozhoduje o tom, že ho bude hrát Blink, nebo někdo jiný?

Tohle jsem nikdy řešit nemusel. Když píšu pro Blink, tak píšu pro Blink. A když jsem někdy psal pro někoho jinýho, psal jsem speciálně pro něj. Není to tak, že bych napsal písničku a pak si řekl „Tak tahle by se hodila k Blink a tuhle dám někomu jinýmu.“ Píšu pro každej projekt zvlášť.

Když jste s Blink dávali dohromady album Untitled, zavřeli jste se společně na osm měsíců v domku v Kalifornii. Bude další album vznikat stejným způsobem?

Nedokážu teď říct, jak budeme pracovat na dalším albu. Myslím, že bychom spolu mohli být tak týden v kuse. Pořád o tom mluvíme a přemýšlíme. Zrovna dneska v noci jsem o tom mluvil s Tomem – jak to udělat, aby to nějakým způsobem fungovalo. Já osobně si myslím, že nejlepší věci vznikají, když jsme všichni tři ve stejným čase na stejným místě.

Jak píšete, jako kapela, písničky?

Blink funguje tak, že já udám jeden směr, Tom k tomu přidá nějakej úplně jinej směr a Travis je jako X factor – nikdy nevíte, s čím přijde. Toma to hodně táhne k takovým těm vážnějším písničkám, který jsou zároveň povznášející a teatrální, dělaný na stadióny. On vždycky říká: „představ si, že jsi na Reading festivalu, hraje tam tahle hudba a blikají světla …“ Tohle je přesně to, jak Tom přemýšlí o psaní songů – jak by to asi vypadalo naživo. U mě je to jiný – chci prostě psát stručný, rychlý, naštvaný punk rockový písničky.  A Travis má svůj hip-hop, rock a classic rock. V poslední době si oblíbil aggressive rock, jako třeba The Misfits a podobný věci. Nevím, jak bude nová deska nakonec vypadat, ale doufám, že bude hodně ostrá a cool.

Máte naplánované, kdy vyjde nová deska?

Bylo by super, kdybychom to stihli do příštího léta, aby mohlo být v létě turné. V tuhle chvíli ani nevíme, kde turné bude. Nejlíp úplně všude.

Členem kapely jsi už dvacet dva let. Jak se za tu dobu změnil tvůj přístup k muzice a ke psaní?

Řekl bych, že se nic nezměnilo. Můj přístup je takovej, že chci pořád začít písničku akustickou kytarou, tak jak jsem to dělal vždycky.  Ale myslím si, že teď víc přemýšlím o tom, jak ovlivňujeme lidi, o každým zvuku a o podobných věcech. V začátcích nám šlo jen o to hrát co nejrychlej a nejdýl, jak to jen šlo. Byla to sranda. Teď taky chceme hrát rychle. Ale někdy zase pohodově. A někdy zase, co já vím, důmyslně. Ale to podstatný jádro je tady pořád – palivo, který nás žene, jako je pocit úzkosti, tajemno, teenageři. Dráždivý, arogantní, punkrockový prvky.

Jaká je ta nejhorší věc, když je člověk členem kapely?

Není nic, co by bylo nejhorší. Asi by mě teď měly napadnout věci, na který si můžu stěžovat, ale znělo by to ode mě strašně stupidně, protože by to prostě stupidní bylo. Být v kapele je ta nejlepší věc na světě. Nedokážu si představit, že bych mohl být při něčem šťastnější.

Na závěr ještě jedna otázka – kdy naposledy jsi byl v restauraci Sombreros?

Sombrero? To nebude zase tak dlouho. Naposledy asi před rokem, když jsem byl v San Diegu. Ale fakt úžasný mexický jídlo jsem měl před dvěma týdny v Los Angeles. Všichni říkají, že našli ten nejlepší podnik v Londýně, ale nikdy se to nevyrovná tomu, když Jižní Kalifornie vaří mexický jídlo.






Komentářů: 0 | RSS |




K tomuto článku nebyl doposud přiřazen žádný komentář!

Jméno (přezdívka): 
Titulek: 

[Ochrana proti spamu]
Co je zítra za den? (bez diakritiky): 

(Dnes je čtvrtek/štvrtok)

    

Design: cross, POET | Kód: phpRS | Všechna práva vyhrazena. © 2006-2013 | Přihlásit se