Rozhovor s Tomem DeLonge pro Digital Spy z 9. prosince 2014.

Digital Spy mluvil s Tomem například o jeho touhách, ale i o dalším albu skupiny Blink-182.

Od posledního alba Angels & Airwaves s názvem Love: Part Two uběhly tři dlouhé roky. Kolik času z těch táž let jsi strávil prací na novém albu The Dream Walker?

Album jsme nahrávali asi dva roky, a zhruba stejně dlouho nám trval krátkej animák. Ale celkový představa o Poet Anderson se mi v hlavě skládala snad deset let. Takže celkový to byl vání dlouhej proces.

Nový album zní jako to nejkompaktnější, co kdy Angels & Airwaves měli, zároveň je ale hodně strukturovaný a plný melodie. Byl to Váš cíl, udělat něco trochu méně ohromujícího?

Chtěl jsem, aby kapela a hudba zařadily trochu vyšší rychlost. Chtěl jsem rozdělit lidi a donutit je, aby mluvili. A taky jsem se chtěl přesvědčit o tom, že naše kapela nebude nikdy všední nebo předvídatelný. To všechno znamení vrátit se na zem, vlézt do gare a dát do toho víc agonie, úzkosti, být víc drsný a máš vyrábět. Je to jenom o tom, jak se věci vyrábí. Prostý jsme to udělali tak, aby to znělo víc reálný. Myslím, že se nám to z větší části povedlo.

 Je nějaký song na desce The Dream Walker, který má nejradši?

„Tunnels” je pro má hodně důležitej song. Psát jsem ho začal dohromady s Ilanem (Rubin), ale dokončil jsem ho sám. Bylo to v době, kdy mi umřel táta, takže jsem psal o tomhle. Taky mám rád „Bullets In The Wind”, připomíná mi The Clash. Snažím se být jako má idolový. Nepřemýšlím o lidech, kteří si to album koupý – teda přemýšlím, ale jen trochu. Prostý se snažím být pohodovej jako lidi, o kterých si myslím, že pohodový jsou. Kdybych to měl nějak popsat, tak řeknu, že jsem jak malej fanboy (fanoušek geek kultury jako Star Wars, hobiti, který upřednostňuje svůj zájem nad sociální standard). Je to strašná dětinský [smích], ale přesný takhle jsem napjatej.

O kterých lidech si myslí, že jsou pohodový, cool? Kdo jsou tvá idolový?

Satanů Ne, dělám si srandu [smích]. Jsem velkej fanda U2, ale mám rád i Descendents. Obdivuju Johna F. Kennedyho, Stephena Hawkinga, taky PHD Josepha Farrella – prostě hledám a přu o spoustě věcí, který se týkají UFO a vesmíru. Zajímám se o spoustu různých lidí. „Idolov” je fakt silný slovo, nepoužívám ho moc často, proto je pro má týká říct, kdo je máj idol. Ale všichni tihle lidi má hodně inspirovali.

Moje nejoblíbenější skladby z The Dream Walker jsou „Mercenaries” a „Kiss With A Spell”, ale mám takový pocit, že „Kiss With A Spell” začíná vyhrávat. Je to něco úplně nového, jiného.

Jedna z mých nejoblíbenějších kapel je New Order. Chtěli jsme udělat něco elektronického a jiného. „Tunnels” byl úplně první song, kterej jsme napsali, ale „Mercenaries” byl první, kterej jsme začali psát. Později jsme ho totální změnili. První verze měla víc kytarových riffů a byla pro má takový víc typický. Hodný jsme mluvili o tom, jestli „Mercenaries” bude první písnička na desce, ale nakonec jsme se rozhodli, že bude první na našich webovkách. Angels & Airwaves  nikdy nedovedli hrát tak procítění, nikdy neměli tolik energie. Co je mezi néma Ilan, dokeme všechno.

Tvoří teď kapelu jen Ilan a ty? Nedávno jsi řekl, že nechceš, abyste zevednli a stali se nudnými.

Tohle jsem řekl, když jsem mluvil o písničkách. David Kennedy je pořád s néma – když koncertujeme, vždycky se k nám připojí další členové. Vždycky jsem psal písničky sám, na posledním albu jsme ale dělali s Ilanem společně. Ale Angels & Airwaves je masivní uměleckej projekt. Máme animátory, odborníka na concept-art, nejprodávanější autory novel, scénáristy. Je to skupina lidí, kteří pracují na jednom jediným projektu. Tohle není jen klasickej stav jedné kapely.

Bude i turné?

Jo, určitý bude. Snažím se dostat to album co nejdřív ven. Jak si to dál zařídíme časový je na nás – rozhodl jsem se, že nebudeme součástí normálního hudebního průmyslu! Ač rozjedeme turné, bude to asi úplně jiný, mnohem silnější zkušenost. Bude to technicky a pocitový něco úplně jiného. Vlastní doufám, že to bude celkový něco jiného. Chci, aby to prostě bylo takový, jaké to dělat chceme.

Angels & Airwaves a Comic-Con, snadě

Skoro to vypadá, že se hrabeš v mám mozku a naráž tam na věci, který už existují [smích]. Jsme na stejně vlně.

Mohli byste dělat výstavy po celém světě.

No jo, něco takového by mělo být cílem, s komiksy, animací, uměním a jinýma tmatama. Všechny ty věci, který děláme, jsou založené na tématech vycházejících ze zkušeností lidí. Celé album Love bylo o lidským vědomí a vztazích. Poet Anderson je zase o snech. Lidi si myslí, že vádí, o čem našela kapela je a o čem vlastní hrajeme – myslím, že budou příjemný překvapení naším dalším krokem.

Krátký animovaný film Poet Anderson se točí okolo sváta snů – kdy jsi přišel na takový nápad a vůbec celý příběh?

Na začátku byla jen jedna postava, až se z toho stala myšlenka, který se točila okolo snů. Z ná vznikl příběh o tom, co se vlastní děje v našich snech a jak to pomáhá lidem připravit se na skutečný situace v reálném světě. Celé je to inspirovaný myšlenkou, který říká, že noční máry jsou věci, ze kterých se lidi učň a který nutí lidi přemýšlet, i když o tom sami neví. Takový věci ve mně vždycky něco vyvolají, proto je Poet Anderson přesný o tomhle. Všechny tyhle vlastnosti, který se k tomu vřou, můžou trvat vážní. Vyjdou knižní a filmový série.

V tomto krátkém filmu má Poet schopnost vnímat svoje sny, když zrovna probíhají. Stalo se ti někdy něco podobného?

Ne, nestalo, ale párkrát v životě jsem se sám sebe ptal, proč si zrovna tenhle sen pamatuju. Hodný lidí si většinu snů vůbec nepamatuje, ale prosnme až polovinu svého života. Odepřeme půlku života jen proto, že sněm nerozumíme nebo si je nepamatujeme? Tohle mi přijde strašná zvlátní. Je to padesát procent celý naší existence, kdy nemluvíme, vlastní ani nepředstavujeme sami sebe. Je to fakt zajímavé.

To je pravda. A bude Poet Anderson někdy i hraní film?

Potrvá to spoustu let, ale jo, bude i hraní.

To, co bylo jasný od prvního dne, kdy se Angels & Airwaves objevili, bylo to, že mají velký ambice a dobrá nápady. Myslí si, že ty osobně dojdeš někdy do bodu, kdy budeš spokojený, nebo tady vždycky bude nějaký nový projekt?

Myslím si, že to, co má pohání kupředu, je právě ten pocit nespokojenosti. Mám tuhle neustálou potřebu a touhu projevovat se a být uznávanej jako umělec. Ale jedinej způsob, jak získat tohle uznání, je dávat sám sobí školy, u kterých vlastní ani nevím, jak se dělají – psát s někým knihu nebo scénář, režírovat nebo produkovat animovanej film. Všechny tyhle věci jsou skvělý výzvy, protože jsem při nich úplně mimo moji komfortní zónu. V podstatě se snažím získat uznání tím, že dělám s****y, který bych dělat neměl. To je ta nejujetější víc, a proto nebudu nikdy spokojenej – protože v těchhle kategoriích nikdy nebudu nejlepší.

Je výhodný mít projekt, kde má pravděpodobný víc svobody než jen v kapele, jako je Blink-182?

Je výhodný mít tyhle obě věci. Blink mi dali všechno, co jsem kdy měl, a jsem hrozný šťastnej, že to mám. Miluju tohle vzpomínání, oslavy minulosti, toho, kým jsem byl a co jsem vytvořil. Angels & Airwaves jsou taky skvělý, protože můžu říct, kdo jsem teď, a kým chci být. Miluju obojí a mám díky tomu dvě možnosti, jak o věcech přemýšlet.

A kdy můžeme očekávat nový album Blink-182?

Právě jsme vymysleli, kdo album vydá, a vyhradili jsme si příští měsíc ná první čas na psaní.

Jak myslí, že se bude nový album lišit od posledního – Neighborhoods?

Netuším. Předpokládám, že to bude obrovskej rozdíl, ale těko říct. Bude to naše společně práce. Neighborhoods jsme nedělali společně. Bude to určitý zajímavé. Nejsem si úplně jistej, kde jsou tihle dva (Mark Hoppus, Travis Barker) teď, co se muziky týče. O to větší sranda bude vymyslet, jak se se sebou poprat a vytvořit něco, co budeme mít všichni rádi. To je to, o co nám ve skupině jde.

Ještě se vrátím k tomu, jak jsme mluvili o tvých idolech. Blink-182 jsou idolem pro spoustu pop-punkových děti. často taky slýcháme od kapel, že je ovlinili právě Blink-182. Jak to vnímá?

Líbí se mi ta představa, že někde venku je člověk, kterého inspirovalo to, co dělám. Přesný tohle mi děví pocit důležitosti a uznání. Moc nad tím nepřemýšlím, a když to někdo změní, nevím, jak to zpracovat. Ale vím, že to tak někde fakt je, že se to vání děje. Jsem prostě vděčnej. Jsem vděčnej za to, že jsme pro lidi něco znamenali a pořád ještě znamenáme. Tohle je přece cíl, ne? Aspoň že nejsou ovlivnění máma uplýma koženýma slipama.