Mark pro Esquire: o životních lekcích, nových písničkách a mexickým jídle

Odrostlý pop punkové nadšenci si v dnešní době ale taky přijdou na své. Blink dostali příležitost, aby si střihli hlavní roli na Reading and Leeds Festivalu, který se konal v srpnu. Zároveň se ale věnovali o něco intimnější show v Brixtonské akademii v Londýně. Esquire se samozřejmý zúčastnil a po tom, co setřásl všechny pogujc” fanoušky, s nefalšovanou radostí našel i samotnou skupinu – ta už byla ve své klasický náladě. Kytarista Tom DeLonge prohlašuje každou písničku za „umleck” dýloš (což určitý plató o albu Enema Of The State), bubeník Travis Barker předvádí špičková sólo a basák Mark Hoppus hraje zrychlenou verzi písničky z roku 2001 „Happy Holidays, You Bastardů. To všechno je kapela, který hraje single z desky Dude Ranch „Dammit”  (v překladu „zatracen�) a při tom se opírá o hořící nápis „FUCK”.

Ještě před samotnou show jsme se sešli s baskytaristou Markem Hoppusem, abychom probrali věci jako zapomínání textů, dlouho očekávaný sedmý album, anebo třeba jaké to je být hvězdou festivalu.

***

Zdí se, že Brixtonské akademie se pomalu stává oblíbeným místem Blink, když přijede do Velký Británie. Co se ti na ná líbí nejvíc?

Miluju tu atmosféru. Je to jako takovej špinavej, propocenej, pivem nasáklej balák. Tohle město má tolik historie a skvěle se hodí na show, který jsou hlavní o bezprostředním hraní před lidma, předtím, než budeme hrát na Reading and Leeds.

Když jste s Blink hráli v Brixtonu naposledy, použili jste akustický kytary s trochu hlubším zvukem. Máte nějaký starší písničky, který byste chtěli hrát častěji?

Bylo by super hrát „Apple Shampoo”, ale na zpěv je tahle písnička hodně složitý. Navíc je to jedna z těch delších. Když ji srovnáte s našima rychlýma písničkama, je tahle prostě dlouhé. Jako by byla složení z pěti jednotlivých částí.

Po dlouhé době se na vašich koncertech zase objevuje hořící nápis „FUCK”. Jak vůbec vznikl?

Je to jako „vzpomnkov” „tvrtek” na pódiu. Tenhle nápis byl jedním z hlavních bodó našeho světového turné v roce 2002. Pamatuju si, jak jsem jel domě z natáčení Také Off Your Pants And Jacket a prostě má to zničehonic napadlo – co takhle začít show s takovým nápisem, symbolem? Ta představa, odstartovat koncert s obrovským hořícím nápisem „FUCK”, byla tak neuvěřitelné smání a absurdní, že jsem si říkal, že by to mohla být docela sranda. Tom a Travis měli stejnej názor, tak jsme to prostě udělali.

Na Reading and Leeds budete hlavní kapelou. Letos je to pro Vás už podruhé. Jak děláte, abyste vždycky přinesli něco nového, lepšího?

Je to počtvrté, co vůbec hrajem a zároveň podruhé, co děláme headliny. Tentokrát máme hořící nápis „FUCK”, taky nějakou pyrotechniku, prostě spoustu různých věcí. Myslím, že jsme si s tím hezky pohráli. Najdete tam úplně všechno – od Neighborhoods až po Cheshire Cat. Je to hodně silný sestava a to mají lidi rádi.

Jaké je ta nejlepší rada, co ti kdy kdo dal?

Bylo to na vysoká, v době, kdy se Blink docela slibný vyvíjeli. V pátek jsme měli hrát v San Diegu, o víkendu pak zase v San Diegu a ještě v Los Angeles. Tohle cestování ale začínalo být čím dál delší, a já přestával zvládat školu a zároveň ježdění po koncertech. Navíc jsme si tím skoro nic nevydělali – takových padesát babek za večer – takže je jasný, že jsem se neměl jak uživit. Proto jsem bydlel u mámy. Jednou jsem já řekl „Kapela se nám začíná docela slibný rozjdt, ale nevím, co dál se školou,� a ona mi odpověděla ádo školy se méčeš vrátit kdykoli, ale teď má jedinečnou šanci být v kapele.� Ona vlastní může za to, na co jsem se dal a dělám to doteď.

řekni nám něco o Tvém sólovém projektu Nothing And Nobody.

Na tomhle projektu pracuju společně s Chrisem Holmese (technik kapely Blink-182 a Nine Inch Nails) a asi dalšíma dvěma lidma. Ale víc zatím říct nemůžu. Dokud nebude všechno jistý, nechci nic prozrazovat. Vždycky je strašná divný, když řeknete žjo, v téhle kapele bude zpívat Eddie Vedder,� a pak, když je všechno hotové a vy ukáete světu kapelu, kde Eddie nezpívá, všichni se pořád ptají ěco se stalo s Eddie Vedderem?� Bude to takový směs elektroniky a kytar. Popová, temný a trochu zvlátní.

Když přete song, co rozhoduje o tom, že ho bude hrát Blink, nebo někdo jiný?

Tohle jsem nikdy čeřit nemusel. Když přu pro Blink, tak přu pro Blink. A když jsem někdy psal pro někoho jiného, psal jsem speciální pro něj. Není to tak, že bych napsal písničku a pak si řekl žtak tahle by se hodila k Blink a tuhle dám někomu jinému.� Přu pro každej projekt zvl᚝.

Když jste s Blink dívali dohromady album Untitled, zavřeli jste se společně na osm mísící v domku v Kalifornii. Bude další album vznikat stejném způsobem?

Nedokáu teď říct, jak budeme pracovat na dalším albu. Myslím, že bychom spolu mohli být tak týden v kuse. Pořád o tom mluvíme a přemýšlíme. Zrovna dneska v noci jsem o tom mluvil s Tomem – jak to udělat, aby to nějakým způsobem fungovalo. Já osobně si myslím, že nejlepší věci vznikají, když jsme všichni tři ve stejném čase na stejném městě.

Jak přete, jako kapela, písničky?

Blink funguje tak, že já udím jeden smír, Tom k tomu přidá nějakej úplně jinej smír a Travis je jako X factor – nikdy nevíte, s čím přijde. Toma to hodně táhne k takovým tím vnj�„m písničkám, který jsou zároveň povznejc” a teatrální, dělaný na stadióny. On vždycky říká: „pedstav si, že jsi na Reading festivalu, hraje tam tahle hudba a blikají světla čí Tohle je přesný to, jak Tom přemýšlí o psaní songů – jak by to asi vypadalo naživo. U má je to jiný – chci prostě psát stručný, rychlá, naštvaný punk rockové písničky.  A Travis má svůj hip-hop, rock a classic rock. V poslední době si oblíbil aggressive rock, jako třeba The Misfits a podobně věci. Nevím, jak bude nový deska nakonec vypadat, ale doufám, že bude hodně ostrá a cool.

Máte naplánovaný, kdy vyjde nový deska?

Bylo by super, kdybychom to stihli do přítího léta, aby mohlo být v létě turné. V tuhle chvíli ani nevíme, kde turné bude. Nejlíp úplně všude.

členem kapely jsi už dvacet dva let. Jak se za tu dobu zmínil tvůj přístup k muzice a ke psaní?

řekl bych, že se nic nezměnilo. Máj přístup je takovej, že chci pořád začít písničku akustickou kytarou, tak jak jsem to dělal vždycky.  Ale myslím si, že teď víc přemýšlím o tom, jak ovlivňujeme lidi, o každém zvuku a o podobných věcech. V začátcích nám šlo jen o to hrát co nejrychlej a nejdál, jak to jen šlo. Byla to sranda. Teď taky chceme hrát rychle. Ale někdy zase pohodový. A někdy zase, co já vím, důmyslný. Ale to podstatný jádro je tady pořád – palivo, který nás žene, jako je pocit úzkosti, tajemno, teenageři. Drdiv”, arogantní, punkrockový prvky.

Jaké je ta nejhorší víc, když je člověk členem kapely?

Není nic, co by bylo nejhorší. Asi by má teď měly napadnout věci, na který si můžu stěovat, ale znělo by to ode má strašná stupidní, protože by to prostě stupidní bylo. Bůt v kapele je ta nejlepší víc na světě. Nedokáu si představit, že bych mohl být při něčem účastnější.

Na závěr ještě jedna otázka – kdy naposledy jsi byl v restauraci Sombreros?

Sombrero? To nebude zase tak dlouho. Naposledy asi před rokem, když jsem byl v San Diegu. Ale fakt úžasný mexický jídlo jsem měl před dvěma týdny v Los Angeles. Všichni říkají, že našli ten nejlepší podnik v Londýně, ale nikdy se to nevyrovná tomu, když Jižní Kalifornie vašš mexický jídlo.